Speciální efekty v hollywoodských filmech nejsou jen počítačová grafika (CGI) – stará dobrá animatronika, skutečné rekvizity a nejrůznější podivná stvoření a monstra jsou stále důležitou součástí procesu, díky kterému filmy působí reálně. V poslední době se proto k praktickým efektům vrací stále více a více filmařů. Ve Studiu Gillis v Los Angeles se trikovému řemeslu věnují už víc než 30 let. Podíleli se tu na sérii filmů o Vetřelci i Predátorovi. Jejich práci jste mohli vidět ve Chvění, Jumanji, Predátor: Kořist, Tenkrát v Hollywoodu nebo v trháku Jurský svět: Zánik říše. A 3D tisk? Ten k práci využívají dnes a denně. Nahlédněte s námi do zákulisí toho, jak se s jeho pomocí nápady proměňují v nezapomenutelné filmové zážitky.

U založení Studia Gillis stál před víc jak třiceti lety legendární Alec Gillis a od té doby se věnují praktickým filmovým efektům — a pod tím si představte třeba všechny ty různé kreatury a jiné pohyblivé modely z vašich oblíbených filmů. A i když je většina projektů poctivá ruční práce, 3D tisk jim ji značně usnadňuje. Sara Villareal, tvůrkyně speciálních efektů, která má na starosti studiovou 3D tiskovou dílnu, nám ukázala, jak ho využili pro práci na projektech, jako byl třeba Vetřelec: Romulus.

Začali jsme kávou v jejich meetingovce. Vedle nás stál Predátor v životní velikosti, na stěně busta Vetřelčí královny, pod stolem originál Vetřelčího vejce a shůry na nás koukal obří Cootie ze seriálu Jsem panna. V samotné dílně to ale bylo to očekávané pracovní prostředí: jedno specializované pracoviště vedle druhého – pro mechaniku, elektroniku, postprodukci… A na každém z nich rozpracované projekty. V jednom koutě jsme dokonce zahlédli… Ne, je nám líto. Podepsali jsme NDA, takže musíme mlčet. 3D dílna je hned vedle jednoho z pracovišť, takže pracovní proces běží vždy hladce.

Výroba mechanismů na míru

„Hodně mi usnadňuje práci,“ říká od 3D tisku Sara. „Dřív trvalo vyrobit díly pro animatroniku celou věčnost — každý kus musel někdo vyfrézovat nebo vysoustružit, otestovat a obvykle taky několikrát předělat. Dnes, díky digitálním návrhům a rychlému prototypování, fázi čekání jednoduše přeskočíme.“ Ukázala nám k tomu model opičí hlavy. Její obličej se pohyboval vyloženě jako živý. „Pod kůží je schovaný dálkově ovládaný mechanismus,“ odhaluje tajemství. „Původní verze byla udělaná postaru – sklo, plast a kov, všechno dost složité na opravu. Nová verze mechanismu je vytištěná na 3D tiskárně a dá se upravit nebo opravit výrazně jednodušeji.“

A další na řadě je mechanismus Chestburstera z Vetřelce – včetně „novorozeného“ Vetřelce! „Stejný mechanismus jsme použili ve filmu Predátor: Kořist,“ vysvětluje. „Disky z nylonového filamentu a dráty — tlačíte a taháte za ovládací páky a ono se to takhle kroutí a plazí, jako had. Říkáme tomu chapadlový mechanismus; je ve spoustě našich výtvorů. Existuje i speciální verze pro hlavy, která se využívá ve scénách, ve kterých nemůžete být poblíž, abyste nenarušili záběr.“

Zahýbete dvěma pákami a malý Vetřelec se vrtí a kroutí jako živý – přesně jako když vylezl z chudáka Kanea v prvním filmu…
Pro Vetřelce: Romulus byly praktické efekty naprosto zásadní. „Fede Alvarez chtěl, aby to působilo, jakože si můžete na všechno sáhnout – že to tam prostě je — jako v prvním Vetřelci,“ říká Sara. „Takže jsme vytiskli miniatury vesmírných lodí, Chestburstera a pár rekvizit. Takové natáčeníje zábava a fanoušci to poznají a takový film docení.“

A jako příklad nám podává síťový granát — rekvizitu pro Predátora z filmu Predátor: Kořist. „Vytištěný a nabarvený,“ říká. „Je to rychlé, levné a snadné. Tiskneme taky „jizvy,“ rekvizity — prostě hromady věcí. Díky 3D tisku se nám otevírají nejrůznější možnosti.“

Ale i to je jen malá část toho, co ve Studio Gillis dovedou. Bohužel (pro vás, naše čtenáře) většina z toho podléhá přísným NDA.

Postprodukční čarování

Postprodukce je pro realističnost naprosto zásadní, ale v závislosti na rozsahu projektu a termínech se její rozsah hodně liší. „Někdy vytiskneme základní tvary a struktury a předáme je sochařům a malířům,“ vysvětluje Sara. „A jindy jdou výtisky z tisku rovnou do lakovny, což je samozřejmě výrazně rychlejší.“

Někdy je součástí zakázky seznam třeba 50 nebo 100 dílů a je potřeba se rozhodnout: hezky, nebo rychle? Pohrát si s detaily, nebo jen nabarvit výtisk?

Pokroky v technologiích

3D tisk je taky skvělý nástroj pro konzervaci předmětů z minulých projektů — například latexových masek nebo forem, které se rychle opotřebovávají. „Vydrží tak o dost déle,“ poznamenává Sara. V kombinaci s 3D skenováním 3D tisk také výrazně zlepšil nepohodlný (a v některých případech „riskantní“) proces odlévání celého těla (lifecastingu).

„Ne každý herec má čas se u nás zastavit,“ vysvětluje. „Ale naskenovat je můžeme kdekoliv. Následně si vytiskneme přesné kopie a díky těm nám pak rekvizity vždycky přesně sedí.“ Nebo můžou pořídit sken herce, který je právě teď na druhém konci světa. V éře digitálních technologií to už není problém.

Sara s úsměvem vzpomíná na jedno poněkud komplikovanější odlévání: “Björk nám neřekla, že má klaustrofobii. Takže když jsme na ni nanesli silikon, zpanikařila — ‘Potřebuji svou hudbu!’ křičela a kopala u toho— takže jsme ji museli rychle vytáhnout ven.”

Hollywoodská studia obecně začínají oceňovat výhody 3D tisku. „Někteří lidé se technologiím jako je CGI nebo 3D tisk ze začátku dost bránili, ale opravdu se to hodí pro práci ve velkém — brnění, formy, cokoliv dalšího — funguje to. A v budoucnu toho bude už jen víc.“ říká Sara.

V 3D dílně a laboratoři

Studio Gillis má všechny možné nástroje, ale na 3D tisk tu mají převážně stroje Original Prusa. „Máme tiskárny MK4S — některé nové, jiné upgradujeme už od MK3 — a XL s pěti tiskovými hlavami,” říká Sara. „Projektů je tolik, že se v podstatě nezastaví.“

A proč zrovna tiskárny Original Prusa? „Prostě fungují,“ krčí rameny. „Žádná špategová monstra nebo nepříjemná překvapení chvíli předtím, než dorazí klient. Práce narychlo? Taky žádný problém. Kvalita tisku je skvělá, a když něco pokazím, je tu zákaznická podpora.“

Sara využívá celou řadu materiálů – PLA, PETG, ASA, TPU, nylon… Díky tiskárně XL a jejímu systému vícero tiskových hlav začala Sara experimentovat se skutečným multimateriálovým tiskem. „Kombinujeme v jednom tisku hned několik materiálů — TPU s podpěrami z PLA, které se odstraňují skoro samy, nebo třeba ve vodě rozpustný filament pro dokonalé tištěné trubky všech tvarů,“ říká. „A taky nemusíme rozdělovat velké modely. Mění to způsob, jakým jsem předchozích pracovala deset let. A toolchanger je perfektní na animatronické hlavy.“

Buďte jako Sara – pusťte se do vlastních projektů!

Sara ponořila do světa 3D tisku v roce 2017 se základním RepRap modelem. „Dřevěná základna, nekonečné kalibrování… Už mě to nebavilo,“ směje se.

Otrávená a unavená, pořídila si stavebnici Original Prusa MK2.

„Stavebnice MK2 mě naučila, jak 3D tiskárny fungují. To bylo pro moji další kariéru k nezaplacení,“ říká. „Většina lidí si koupí tiskárnu, používá ji, a když se rozbije, tak nevědí, co mají dělat. Já ne — vím, jak problémy řešit.“

Dnes tak může poradit těm, kteří se chtějí dostat do filmového průmyslu:

„Vyrábějte — rekvizity, cosplay, cokoliv,“ doporučuje. „Sdílejte to na internetu a posílejte e-maily studiím, jako je to naše. Potřebujeme kreativní lidi.“

A dodává ještě jednu věc: „Pořiďte si 3D tiskárnu. Dnes už je to standard a odemkne vám spoustu možností.“

A o tom se asi nikdo hádat nebudeme. 🙂

Jakub Kmošek, Štepán Feik a Tanya Nedeva